Téměř ve všech případech se rodiče cítí vinni za ztrátu svého milovaného potomka. Tento pocit vnáší do této nepochopitelné situace zrnko vysvětlení. Pocit viny mohou zažívat i sourozenci zmizelého dítěte. Mohou se domnívat, že důvod, proč si jich rodiče nyní tolik nevšímají, je trest, za jejich údajnou vinu za zmizení sourozence. Je proto nezbytné, aby si se sourozenci zmizelého dítěte o tomto někdo promluvil. Pokud toho rodiče nejsou schopni, měli by nastoupit na řadu ostatní blízcí příbuzní.

Rodiče nepřestávají doufat, že se jejich dítě vrátí. Nezáleží na tom, jestli uplynuly dva měsíce od pohřešování dítěte, nebo jde už o několik let. Pro pomáhajícího profesionála i blízkou rodinu to znamená nemluvit o této události v souvislosti se smrtí nebo koncem. Nemluvit o dítěti v minulém čase, a to ani když samotní rodiče minulý čas používají. Neznamená to totiž, že dávají povolení, aby tak činili i druzí.

Zmizení dítěte vyvolává velký emocionální šok. Projevuje se to na schopnosti koncentrace, paměti i imunitě. Rodiče nevědí, jak se mají chovat, co cítit. Nevyznají se v sobě. Opakovaně zvedají telefon, stále kontrolují dveře, volají přátelům a známým, zda se u nich dítě neobjevilo. Chodí po ulicích a hledají ho. Tyto aktivity mohou být více či méně smysluplné.

Vyšetřování takovýchto událostí bývá často zdlouhavé a bohužel i bezvýsledné. Pro psychický stav rodičů zmizelého dítěte je důležité oddělovat fakta od spekulací, posilování důvěry v policii a další profesionální složky.

S přibývajícím časem se rodiče učí zvládat nepřítomnost dítěte. Začínají mluvit o budoucnosti bez něj. Z šoku se dostávají do velkého stresu. Mohou zažívat projevy paniky, vznětlivosti apod. Atmosféra v rodině je nestabilní a kolísavá. Což působí i na sourozence pohřešovaného dítěte.

Dalším složitým úkolem, který na rodinu zmizelého dítěte čeká, je zaplnit vzniklé prázdné místo. Zaplnit roli ztraceného dítěte je důležité ale hrozí zde nebezpečí, že některý ze sourozenců začne přebírat i jeho individualitu (čímž zablokuje svůj vlastní vývoj). Například převezme jeho gesta, reakce či způsob řeči. Bylo-li zmizené dítě „favoritem“ rodičů, může mezi sourozenci dojít na soutěživost o získání jeho pozice. Důsledkem může být ztráta vlastní identity a popření vlastní hodnoty. Rodina tím vlastně ztratí hned dvě děti. Někteří rodiče si tohoto ani nemusejí všimnout, proto by je na tuto hrozbu měl upozornit odborník.

Odborníci předpokládají, že je vhodné, aby členové rodiny byli k sobě upřímní. Aby si navzájem sdělovali své představy a naděje. Dlouhodobé skrývání vlastních pocitů může působit destruktivně. Sourozenci si najdou jinou „náhradní“ rodinu, rodiče navazují mimomanželské vztahy apod. Hrozí i výskyt rizikového chování jako např. nadměrné pití.

Ztráta dítěte patří mezi jednu z nejnáročnějším životních situací. Jednoznačná rada, jak pomoci rodičům pohřešovaného dítěte neexistuje. Reakce na tuto zátěž jsou velmi různorodé. I proto je velmi důležitá podpora širší rodiny a blízkých přátel.