Název: Já, Olga Hepnarová

Režie: Tomáš Weinreb, Petr Kazda

Země původu: Česko / Polsko / Francie / Slovensko

Žánr: Životopisný / Drama / Historický / Psychologický

Rok vzniku: 2016

Délka: 105 min

Nápad zfilmovat životní příběh Olgy Hepnarové, se v hlavách režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy, zrodil před více než 8 lety. Nakonec vznikl krátkometrážní, studentský, dokumentární snímek Všechno je sračka, o Miroslavu Davidovi, příteli Olgy. Svůj původní záměr ale neopustili. Přes počáteční problémy s financováním projektu a odmítnutím např. i od České televize, vznikl snímek v koprodukci České republiky, Slovenska, Francie a Polska. Film je inspirován knihou Romana Cílka Oprátka za osm mrtvých, která se skládá z psychiatrických posudků, záznamů vyšetřování spáchaného činu a zpovědí očitých svědků a současníků Olgy.

Sledujeme Olgu od jejich 13 let, kdy se pokusila o svou první sebevraždu, přes její pobyt v Dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech, práci řidičky, četné milostné avantýry až k finálnímu činu a následnému soudu a popravě. První minuty filmu tvoří důležité momenty dětství Olgy, které jsou bez vysvětlení skládány jeden za druhým. Střih. Olga změní účes, a divákovi  má dojít, že už je dospělá. Celá první polovina filmu je skoupá na slovo. Sledujeme Olgu samotnou, Olgu na nákupu, Olgu kouřící cigarety… Hodně kouřící cigarety. Někdy máte pocit, že černobílé plátno je tvořeno snad jen z cigaretového kouře.

O vnitřním světe hrdinky se dozvídáme jen skrze postsynchronně načtené dopisy, které doslovně odpovídají skutečným zápiskům Olgy. Často vídáme nové a nové postavy, které se ve filmu objeví třeba jen jednou a pak zmizí. Někdy se vysvětlení dočkáte později, někdy vůbec ne. Žádnou postavu nesledujeme tak dlouho, abyste si k ní vytvořili vztah. A přesně takový byl svět Olgy. Stále sama. Bez porozumění. Bez přátel. Bez vlídného slova. Takto se asi cítila. Snímek se pokouší předkládat svět očima hlavní hrdinky, bez toho aby jí ospravedlňoval nebo glorifikoval.

O skutečném důvodu svého činu Olga vypráví až na samotném konci, u soudu. V tento okamžik se rozpovídá nejvíce a zjišťujeme, že Olga je velice inteligentní, a že možná by některé její myšlenky stály minimálně za delší úvahu.

Samotný akt přejetí několika lidí je natočen překvapivě jednoduše. Olga sedne za volant, jede, vidíme skrz přední sklo padající lidi až auto zastaví. Žádné drama, žádná podkreslující hudba, nic. Mimochodem, film se celý obešel bez hudby. Jediná scéna s hudbou je, když je Olga na taneční zábavě.

Z celého filmu je cítit maximální snaha o zachování historické věrohodnosti, od černobílého obrazu, přes kostýmy až po skutečné dialogy, Olžiny dopisy a policejní vyšetřování. Spoustu zásadních informací, především o rodinných poměrech, se dozvídáme jen tak mimochodem. I toto činí tento film snímkem pro přemýšlivého, empatického diváka. Nejvíc si film užijí ti, kteří již mají ohledně Olgy nějaké informace, nejlépe ze zmiňované knihy Romana Cílka.

Hodnocení:

Více o Olze Hepnarové se můžete dočíst v mém delším a podrobnějším článku.