Název: Samota

Autor: Hubert Klimko-Dobrzaniecki

Originální název: Samotnosc

Vydalo: Větrné mlýny, 2015

Počet stran: 136

Novinková próza polského autora Huberta Klimko-Dobrzanieckiho nazvaná Samota je druhým svazkem středoevropské edice K4. V rámci této řady vychází každý rok kniha jednoho autora z Česka, Maďarska, Polska nebo Slovenska, a to ve všech zmíněných zemích v tentýž den. O českou verzi knihy se postaralo brněnské nakladatelství Větrné mlýny.

Hrdinou této útlé knihy je Bruno Stressmeyer, mladý, finančně zajištěný Rakušan, který se dobrovolně vzdal lidské společnosti. Lidmi do jisté míry pohrdá, stejně jako psy, nebo příslušníky ostatních národů, vyznavači jiného náboženství nebo členy své rodiny, včetně vlastního bratra, který konvertoval k judaismu a odstěhoval se se svou židovskou manželkou do Belgie. Čtenář se Brunovi dostane přímo do hlavy, celá kniha je jeden dlouhý monolog myšlenek hlavního hrdiny. Svými radikálními názory a neochotou k jakékoli diskusi, nastavuje zrcadlo současnému evropskému člověku.

Bruno vám nebude sympatický. Má zdánlivě všechno, je dokonale zdráv (ač si sám přeje smrtelnou nemoc, aby na zdejším světě nemusel pobývat příliš dlouhou dobu), nepracuje, protože je finančně zajištěn, je inteligentní. Jelikož žije dobrovolně sám, veškerý svůj volný čas tráví pozorováním druhých lidí a přemýšlením o světě. Což „v překladu“ znamená, že si neustále stěžuje, na všechno a na všechny. Od zásadních problémů aktuálních dní, jako např. problematiku uprchlictví, až po nedůležité problémy dennodenního života, typu nepořádku po psích mazlíčcích, fronty v obchodních centrech nebo fungování internetových obchodů.

„Měli jsme v domě jugouklízečku. A je velmi dobře, že ten slaďouš od italského chrta odhalil její chyby, protože ji hned vyměnili a místo ní přišla Polka. Ta se nějak udržela. Je to tupý národ, ale když jim zaplatíte, uklidí dobře. Lze říci, že ta Polka je dobrá v tom, co dělá. Hned za jugogrilovači sedí naturisté. Nechutnost, ačkoli ta největší sedí nahoře a prohlíží si celé území, ale o té až za chvíli. Naturisté-nechutisté jsou odporné, visící a staré slaniny. Nechápu odkud se od nich bere ta potřeba vyvalit na povrch svá povadlá břicha, prsa, ptáky, šourky, přerostlé stydké pysky, rozpité cecky a měkké bradavky.“ (str. 47) 

Přemýšlivému čtenáři nemůže uniknout paralela mezi chronicky nespokojeným Brunem a dnešním moderním obyvatelem evropského kontinentu. Všude přítomný strach z neznámého, rasismus, předsudky, nezájem a nepochopení druhého člověka a hledání nejjednodušších řešení, i za cenu fatální chyby, všechny tyto fenomeny jsou v lidské společnosti přítomny dnes a byly i kdysi. V dnešní době se na šíření strachu a „stádovitosti“ podílejí také média a sociální sítě.

Samota je útlá kniha, která vyžaduje od čtenáře přemýšlení a schopnost číst mezi řádky. Bez tohoto propojení s reálným životem by se kniha mohla zdát být jen nudnou exhibicí zapšklého Rakušana, který pro nedostatek povinností vymýšlí problémy.

Za poskytnutí knihy z recenzi děkuji nakladatelství Větrné mlýny.  

O autorovi:

Hubert Klimko-Dobrzaniecki (1967) – prozaik a básník, živil se také jako barman, dělník nebo ošetřovatel. Vystudoval teologii a filozofii na polských univerzitách a islandskou filologii v Reykjavíku. Nějaký čas strávil v noviciátu pallotinů, knězem se však nestal, zato cestoval po celé Evropě, více než deset let žil na Islandu a navštívil Vietnam, Mongolsko nebo Čínu. Vydal několik básnických sbírek, jako prozaik debutoval v roce 2003 sbírkou povídek. Jeho romány a novely, často s autobiografickými prvky, byly nominovány na prestižní polské literární ceny Nike, Angelus nebo Paszport Polityki. V současné době žije ve Vídni (Text: Větrné mlýny).

Hodnocení: