Název: I viděl Bůh, že je to špatné (Terezínská novela)

Autor: Otto Weiss, Helga Weissová

Vydalo: Jota, 2016

Počet stran: 112

„Už po několik dní rostla po městě jakási zvláštní tíseň a nervozita. Ti – kdo zde jsou delší dobu, ji dobře znají, kdo to jednou prožil, do smrti nezapomene.“ (str. 30)

Už dlouhé tři roky trvá na zemi válka. Hrozná a nevyhnutelná. Ani Bůh neměl tu moc jí zabránit. Prosby a nářky svých oveček, zkoušených hrůzami a útrapami, neslyšel. Až jednoho dne, se k němu donesl nářek nenápadného stařečka, z Dolních Kralovic, Vítězslava Taussiga.

Nikdy o nic neprosil, až nyní se obracel s pláčem na svého Boha, každý den. Pánu to nedalo a seslal mu z nebes balíček, který nikdy nebyl doručen. A tak se Bůh rozhodl, na vlastní kůži zakusit, jaké to tam dole je. Sestoupil z nebeských výšin a vydal se na cestu do Terezína.

Terezínská novela otce a dcery

Autor novely I viděl Bůh, že je to špatné je bankovní úředník židovského původu Otto Weiss. Příběh o Bohu, který se ocitne v terezínském ghettu, byl napsán v Terezíně v roce 1943. O ilustrace se postarala autorova dcera Helga, tehdy třináctiletá, též vězněná v Terezíně. Dokončený rukopis později věnovali Helžině matce Ireně k 37. narozeninám. V říjnu 1944 byl Otto Weiss deportován do Osvětimi, odkud se nevrátil.

Rukopis přežil válku zazděný v Magdeburských kasárnách. Kromě novely, napsal autor také sbírku básní Tak bolely hvězdy, která byla vydána v roce 1998.

Kdo za to může? Bůh?

Samotná kniha začíná básní Modlitba ze sbírky veršů Tak bolely hvězdy. Čtení této básně pro mě bylo nejbolestnějším okamžikem, stráveným ve společnosti této knihy. Autor se v ní dovolává Boha, žádá vysvětlení, touží po útěše. Zároveň ale neobviňuje, je si vědom své podřízenosti boží vůli.

„Slyšíš mě, bože můj? To já se přišel ptát,

zda kdy zas ožije Tvůj starý dobrý řád.

Sen o něm věrným Tvým dal nést i porobu,

s tou vírou čekali – a klesli do hrobu.“

Tesknou báseň střídá samotný text terezínské novely, která už není tak temná a depresivní. Postava Boha, o kterém nikdo neví, kým ve skutečnosti je, je naivní. Jeho neznalost poměrů působí až komicky. Z textu je cítit ironie, snaha o odlehčení neúnosné situace a touha po útěku z reality. Při čtení vás občas zamrazí, někdy bude potřeba číst mezi řádky.

Zvláštní pochvalu si zaslouží grafické zpracování knihy. Původní ilustrace, potah knihy, obálka, tvrdé listy, obrázková příloha, ukázka původního rukopisu – celá kniha na vás silně zapůsobí, snahou o maximální zachování autenticity. Musím přiznat, že jsem se dlouho nesetkala s tak krásně zpracovanou knihou.

Recenze terezínské novely otce a dcery od @nakladatelstvijota už je na blogu 👉hanka.mablog.eu 👈 #hankamablogeu #knizniblog #knizniblogeri #vicecasunacteni #copravectu #kniznitip #tipnaknihu #kniha #knizniradosti #jota #nakladatelstviJota #ottoweiss #ividelbuhzejetospatne #helgaweiss #kniznirecenze #knihomol #bookstagram #holokaust #terezin #auschwitz

Fotka zveřejněná uživatelem Hanka (CZ, Bohemia, Sumava) (@hankafoti), Říj 29, 2016 v 12:38 PDT

Při čtení této knihy jsem měla pocit, jako bych četla osobní zápisky svých přátel. Rodina Weissových se stala mými známými. Kniha, vydaná nakladatelstvím Jota, se proměnila v oprášený sešit zápisků, nalezený v místech, kde dříve lidé žili a trpěli.

Ač se nejedná o deníkové zápisky, I viděl Bůh, že je to špatné je velice osobní knihou. Cením si možnosti, přečíst si dílo oběti nejděsivějších zvěrstev v našich dějinách. Vážím si pana Otta Weisse a jeho dcery, za odvahu, vynaloženou k sepsání této knihy. A velice děkuji paní Helze za to, že svolila k vydání díla svého otce, a umožnila tak širokým masám, dozvědět se o jejich rodinném příběhu. Nezapomenutelné. 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Nakladatelství Jota.

Pokud vás téma zaujalo, přečtěte si Moji vzpomínku na Osvětim (včetně rozsáhlé fotogalerie).

O autorovi:

Otto Weiss (1898 – 1944) byl židovský úředník, původně se toužil stát hudebníkem. V prosinci 1941 byl i s rodinou deportován do Terezína. V roce 1944 do Osvětimi, kde, za nevyjasněných okolností, zemřel. Kromě novely I viděl Bůh, že je to špatné, napsal také sbírku básní Tak bolely hvězdy.  Spoluautorka a ilustrátorka jeho knihy I viděl Bůh, že je to špatné, Helga Weissová (*1929), přežila Terezín, Osvětim, Freiberg a Mauthausen. Později se stala uznávanou malířkou. O svém dětství napsala knihu Deník (1938 – 1945).  

Hodnocení: