[Aktualizováno] Kdyby ve 14 letech neokusila pervitin, mohla být obyčejnou mladou dívkou. Kdyby v 19 letech nepotkala dokumentaristku Helenu Třeštíkovou, nebyla by z ní dnes nejslavnější feťačka v republice.

Kateřina Bradáčová, veřejnosti známá jako Katka ze stejnojmenného dokumentu, byla inteligentní, citlivá a pozoruhodně krásná dívka s nepopiratelným osobním kouzlem. Ono charisma, či síla osobnosti, okouzlilo filmaře i veřejnost.

KATKA stále V pasti

Poprvé se Katka objevila v televizi v roce 2001. Tehdy ČT odvysílala dokumentární film „V pasti“ z cyklu Ženy na přelomu tisíciletí od zmiňované Heleny Třeštíkové. Životní příběh devatenáctileté Katky a jejího boje s drogovou závislostí byl drsný a dojemný zároveň. Už tehdy Katku na ulici poznávali lidé.

Přáli jí štěstí, jak později sama řekla v pokračování svého prvního dokumentu „V pasti a stále v pasti,“ (z cyklu Když musíš, tak musíš?) z roku 2003.

Největšího mediálního zájmu se Katce dostalo ale až o sedm let později. Celovečerní dokumentární film KATKA, který se stal nejnavštěvovanějším dokumentem v českých kinech, vidělo 117 000 diváků. Na Slovensku se dokument zapsal do historie návštěvnosti kin, když se stal nejnavštěvovanějším dokumentem v historii Slovenské republiky.

Následovalo získání několika cen na prestižních filmových festivalech (festival Finále v Plzni, Výroční cena AČFK pro nejlepší dokumentární film roku 2010, Best Feature Documentary Award na festivalu East End Film Festival v Londýně, zvláštní uznání poroty na festivalu Open City v Londýně, hlavní cena festivalu Onion Award v Makedonii za nejlepší film v mezinárodní soutěži, Český lev 2010 za nejlepší dokument, snímek Katka byl také v únoru 2011 uveden na festivalu Documentary Fortnight pořádaný Muzeem moderního umění v New Yorku) a distribuce filmu do zahraničí (Slovensko, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo, Londýn, New York, Makedonie, Nizozemí, Jižní Korea).

Naposledy Katka stanula před kamerou Heleny Třeštíkové v roce 2011 ve filmu 24, který mapoval život v České republice po dobu jednoho dne, hodinu po hodině. Katka byla protagonistkou jedenácté hodiny dopolední. Ve svých záběrech si aplikovala drogu a koupala se ve veřejné kašně. Podobnost s obdobnou scénou z prvního Katčina dokumentu je čistě záměrná.

Jak jsem se stala facebookovou Katkou

Já jsem se s Katkou poprvé setkala s roce 2009 v rámci promítání jejího prvního dokumentu ve škole, na které jsem tehdy studovala. I mě Katčin osud zasáhl. Když jsem se o několik měsíců později dozvěděla, že do kin právě přišel nový film o Katčině životě, hned jsem si zarezervovala lístek na nejbližší termín.

Tak jako mnohé z vás, i mě zajímalo, jak se Katce daří. Zda vyhrála svůj zápas se závislostí, zda dokázala uplatnit svou inteligenci a zjevnou dobrotu. Bohužel. Katka se propadala níž a níž na společenské i zdravotní dno. Když otěhotněla a celá republika téměř online sledovala, jak opustila svou právě narozenou dceru kvůli touze po dávce, bylo jasné, že ta Katka, které všichni fandili, je nenávratně pryč.

Na Facebooku jsem v té době našla veřejnou skupinu s názvem KATKA, která sdružovala lidi, kteří Katce fandili a podporovali dokument. Začala jsem do skupiny pravidelně přispívat. Přidávala jsem aktuální novinky, sledovala návštěvnost v kinech, sbírala veškeré dostupné informace v médiích. Po několik měsících jsem se stala správcem a ze skupiny se stala podpůrná komunita pro lidi, kteří už měli svůj boj za sebou.

Jako studentka sociální práce jsem zásobovala skupinu kvalitními informacemi o léčbě závislostí, čerpané z odborné literatury, oborových webových stránek, videí, tematických filmů a rozhlasových pořadů. Postupně přibyly zpracované seznamy tematických materiálů, bohatá fotogalerie, záznamy rozhovorů a televizních reportáží a mnoho dalšího.

Ve skupině se diskutovalo, oponovalo, občas i hádalo. Vše v mezích slušnosti a pod dohledem správců.

KATKA terčem bulváru

V posledních cca dvou týdnech se směřování skupiny začíná stáčet směrem, který se mi vůbec nelíbí. Když mi před několika dny přišla žádost o povolení zveřejnění fotografií ze skupiny (které pocházely od členů skupiny), odpověděla jsem, že nejsem autorkou oněch fotografií a necítím se tedy kompetentní k udělování souhlasu s jejich veřejným šířením. Tazatelka odvětila, že souhlasy od autorů fotografií již má. Považovala jsem tak celou věc za ukončenou.

Ale někde v koutu duše jsem věděla, že to není konec a že ten pravý hon nás teprve čeká.

Hned následujícího dne jedna ze členek skupiny přidala do skupiny odkaz na bulvární článek o Katce s fotografiemi z naší skupiny a citací bývalého bezdomovce Karima (PraguLic), který údajně Katku osobně zná. Citace byla pouze přepisem Karimova rozhovoru, který poskytl bez jakýchkoli vazeb na Katku.

Od tohoto okamžiku neuplynul den, aby ve skupině nepřibyl nový bulvární článek o Katce.

Žádosti o vstup do skupiny pomalu nestíhám vyřizovat, diskuse pročítám rychlostí blesku, upozorňuji na opakované porušování nastavených pravidel. Ty samozřejmě nikdo nečte, i přesto, že jsou viditelně připíchnuté v horní částí stránky.

Po sedmi letech denní péče o skupinu a dbaní o slušné zacházení se všemi jejími členy, i s Katkou, cítím velkou potřebu se silně ohradit proti nařčení, že skupina slouží k pronásledování Katky a kyberšikaně její osoby na Facebooku.

O etickém přístupu členů skupiny ke Katce svědčí i členství obou dětí režisérky Třeštíkové – fotografa Tomáše Třeštíka a producentky Hany Třeštíkové.

Skupina má v tuto chvíli cca 4000 členů. Téměř tisícovka z nich přibyla v posledních několika týdnech. Nikdo z nás nemá potřebu ani zájem na tom, škodit Katce. Naopak. Využili jsme jejího příkladu a snažili jsme se poučit z jejích chyb. Právě to je přece skutečným cílem dokumentů, které Katka dobrovolně natočila.

Uvědomuji si, že mediální zájem o její osobu jí není příjemný. Obzvláště když žije na ulici, užívá nelegální látky a živí se kriminální činností. Smyslem skupiny Katka není a nikdy nebylo Katku pronásledovat, natáčet, fotografovat a následně získaný materiál poskytovat bulvárním plátkům.

Okurková sezóna plná drog

Léto vrcholí a okurková sezóna s ním. Chápu, jak fungují bulvární média. Vím, že titulek a kontroverzní fotografie jsou základními předpoklady dobré čtenosti článku. Přesto všechno doufám, že tuto epizodu budu moci brzo prohlásit za uzavřenou. Ve skupině bude opět klid, nikdo nebude Katku nahánět s fotoaparátem po pražských ulicích a bulvární novináři se naučí tvořit vlastní témata, nejen opisovat jeden od druhého.

Představte si, ony totiž ty články byly všechny úplně stejné! Fakt, úplně! Stačilo jen změnit název deníku a pisatelé by byli téměř bez práce.

Novinařině zdar!

A co vy? Viděli jste dokument KATKA? Jaký je váš názor na Katku?

Aktualizace 29.8. 2017 – Dnes jsem byla druhým adminem beze slova zbavena správcovství. Tomu se říká vděk. Díky za zničení mé 7 leté práce. 

Pokud vás zajímá problematika závislostí a stojíte o diskusi na úrovni, přidejte se do mé nové skupiny Drogy a jiné závislosti – Info a prevence.