Proč číst o Romech? Protože o nich skoro nic nevíme. Myslíte si, že dnešní Romové jsou stále ti kočovníci, kteří nadevše ctí svou rodinu? Že vzájemná náklonnost je nutí žít pospolu v miniaturních bytech? Že nepracují, protože nechtějí?

V nedávné době jsem absolvovala odborné vzdělávání na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, které se týkalo právě Romů. Máte-li otevřenou mysl a zajímá vás pozadí dnešních společenských a ekonomických problémů společného soužití Čechů a Romů na českém území, pokračujte směle ve čtení.

Dozvíte se, jak to bylo s osidlováním ČR Romy, kde se tu vzali, jak fungují vztahy mezi Romy samotnými, do jakých skupin můžeme Romy dělit, jaké je postavení ženy v romské rodině a spoustu dalších zajímavých informací z praxe.

Závěrem vám doporučím několik  knih s romskou tématikou, které pocházejí z per odborníků, ne populistů. Zprostředkuji vám informace, které v tradičních médiích nenajdete.

Kdo jsou to Romové a kde se tady vzali

Ve 13. století jsme o Romech mluvili jako o „tatarštích zvědech“. V popravčí knize pánů z Rožmberka (z roku 1399) se dočtete o „Cíkánovi, črnému, Ondřejóvu pacholku.“ Dalimilova kronika (1416): „Také toho léta, vláčili se cikáni po České zemi a lidi mámili.“ Vidíte tedy, že Romové žijí na našem území po staletí. První, kdo se za ně postavil, byl Zikmund Lucemburský, který vydal tzv. Ochranný list Zikmunda Lucemburského. Tehdy Romové českými zeměmi pouze procházeli. Mezi lidmi se tehdy šířila legenda, že Romové jsou egyptského původu. Ale už roku 1427 byly exkomunikování z církve kvůli svému chování.

O usazení Romů a jejich asimilaci se pokoušela Marie Terezie a její syn Josef II. Ti dokonce zakázali romštinu, romské děti dávali na převýchovu do českých rodin apod. Na Moravě se tyto aktivity setkaly celkem s úspěchem, v Čechách naopak Romové stále kočovali.

20. století se neslo ve znamení represe a stereotypního pojetí „potulných Cikánů.“

Největší pohromou pro Romy ale byl tzv. romský holocaust za 2. světové války. V roce 1940 přežívalo spousta Romů v táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Po konci 2. sv. v. začala první vlna migrace slovenských Romů. S jejich potomky a ostatními příbuznými se setkáváme dnes.

Slovenští Romové byli zvaní, aby osídlili pohraničí místo Němců. Všichni tehdy pracovali.

Problém nastal, když se Romové odmítli vzdát kočovného způsobu života. To se snažil potlačit zákon o trvalém usídlení kočujících osob z roku 1958.

Druhou velkou vlnu migrace Romů ze Slovenska jsme zažili po sametové revoluci a poté po rozdělení republiky. Proč slovenští Romové cestovali do ČR? Za prací, za lepšími životními podmínkami. Slovenské romské osady jsou vším, jen ne vhodným místem k životu. Po sametové revoluci ČR mělo dokonce i romského poslance. Poprvé a zatím bohužel i naposledy v naší historii.

Kdo je hlava rodiny?

Rodina je pro Romy vším. Především děti a těhotné ženy mají ve společenství výsadní postavení. Je to žena, na které leží veškerá starost o rodinu – o rodinný rozpočet, o výchovu dětí, o péči o domácnost atd. Hodnota ženy se odvíjí od její schopnosti být matkou. Není tedy pravda, že by si romské rodiny pořizovaly děti kvůli vyšším sociálních dávkách od státu. Tak to opravdu není.

Bohužel, většina mladých romských lidí je již od dovršení plnoletosti v dluzích, za které často ani nemohou. Začíná to neplacením povinného pojištění, pokračuje dluhy za neuhrazené popelnice či pokuty od MHD. Sehnat práci jako Rom tak není jednoduché. Od toho se odvíjí i věčné problémy s bydlením.

Často se tak stane, že jediným příjmem rodiny jsou opravdu nejrůznější sociální dávky. Těch existuje hned několik a jsou pro všechny stejné. Jejich výše a podmínky poskytování stanovuje zákon. Nemůže se tedy stát, že by Rom dostal vyšší dávky než nerom. Až zase zahlédnete na Facebooku zaručené výpovědi o tom, jak Romská rodina bere mnohonásobně vyšší dávky, než kdokoli jiný, nevěřte tomu! Záchranná sociální síť nesmí činit a nečiní žádné rozdíly.

Problémem je také to, že spousta slovenských Romů žije v ČR, ale stále mají pouze slovenské občanství. Často se nemohou domoci svých práv a dostávají se tak do neřešitelných problémů.

Proč romské děti neumějí hodiny a neznají dny v týdnu?

Protože je to nikdo nenaučil. Není to tak, že by romské děti byly hloupější. Pravda je taková, že vysoké vzdělání není pro Romy tak důležité. Rodiče často chtějí, aby jejich děti rychle vychodily základní školu a začaly si vydělávat různě po brigádách a příležitostných pracích. Právě kvůli nedostatku stimulů a nedostatečné domácí přípravě končí často romské děti ve speciálních školách.

Kdo někdy přímo pracoval s romskými dětmi (vlastně i s dospělými), všiml si, že mají špatnou orientaci v čase – neznají dny v týdnu, hodiny, neumějí zacházet s časem apod. To je způsobeno tím, že většina dospělých Romů nepracuje. Nemají tak žádný stanovený režim, nemusejí být nikde včas, dny jim splývají. Tento fenomén se objevuje u všech dlouhodobě nezaměstnaných, zdaleka se netýká jenom Romů.

Proč chudí Romové na dávkách chodí ve značkovém oblečení?

Protože se stydí. Stydí se za to, že jsou chudí. Nikdo přece nechce, aby na něm bylo hned na první pohled poznat, že nemá ani korunu. Když se pak takový člověk dostane na chvíli k penězům, koupí si za ně drahé značkové oblečení, boty, řetízek nebo cokoli jiného, co si běžně nemůže dovolit. Chce se cítit bohatě. Alespoň na chvíli. A chce to ukázat i ostatním. Jen si vzpomeňte na nás Čechy. I my rádi dáváme na odiv, že na to máme. Klasickým příkladem jsou vyšperkované zahrádky okolo rodinných domků, které jsou ale uvnitř poloprázdné. Hlavně že navenek to vypadá dobře, ne?

Proč si Romové nadávají „rakovino“?

Protože jsou pověrčiví, bojí se nemocí jako čert kříže a mají hrůzu z lékařů. Ano. Chudí Romové nechodí k doktorovi. Když už by tedy sehnali nějakého lékaře, který by se jich ujal. Nemocní Romové tak umírají doma, v rodinném kruhu. Všichni, včetně dětí, tak vidí, jak vypadá umírající nemocný člověk. Smrt na rakovinu je tím nejhorším, co by se jim mohlo stát. Vědí totiž, co by je čekalo.

Všichni Romové drží při sobě

Ani zdaleka. I mezi Romy existují „kasty“. Odhaduje se, že v České republice žije cca 250 000 až 300 000 Romů. Přes 80 % z nich jsou slovenští Romové (původní obyvatelé slovenských osad), zbytek tvoří Olaši (původem z Maďarska, veřejnosti jsou známí díky tradiční volbě svého krále), další část tvoří čeští Romové, kteří zde žili už před 2. světovou válkou. Tvoří tzv. romskou elitu. Bývají vzdělaní a dobře integrovaní do majoritní společnosti. Právě oni nejvíce utrpěli romským holokaustem. Poslední skupinou Romů žijících v ČR jsou tzv. Sinti Roma – němečtí Romové, kteří obývali především Sudety.

Jednotlivé skupiny Romů se mezi sebou často nemají rádi. Sami sebe dělí do dvou kast. „Žužu“ a „degeš“. Asi vám došlo, která znamená co. Degeš je zároveň nejhorší nadávkou, kterou vás může Rom počastovat.

Romové jsou v naší společnosti vnímáni převážně negativně. Spousta té negativity ale pramení z neznalosti. Příště, až zas bude vaše facebooková zeď zaspamována zaručenými informacemi o nespravedlivém nadržování Romům, přemýšlejte, než takový hoax nasdílíte. Přemýšlejte a vzdělávejte se. To je klíč k vlastnímu názoru.

Co si přečíst o Romech?

• Kvalita života a sociální determinanty zdraví u Romů v České a Slovenské republice – Eva Davidová a kolektiv
• (Ne)rovnosti v romských rodinách – Alena Kajanová a kolektiv
• Romové – Konec nejednoho mýtu – Marek Jakoubek
• Otcův duch a jiné pohádky romských autorů – kolektiv autorů
• Nikdy jsem nebyl podceňovanej – Ze slovenských osad do českých měst za prací – Poválečné vzpomínky – Kateřina Sidiropulu Janků

Těm z vás, kteří jste méně trpěliví a neradi čtete, vřele doporučuji dokument Soňa a její rodina.

Jaký je váš postoj k romské minoritě v ČR?