Název: Oprátka za osm mrtvých, Případ Olgy Hepnarové – dívky, která zabíjela, protože neuměla žít

Autor: Roman Cílek

Vydalo: Rodiče, 2003

Počet stran: 306

O tragickém životě Olgy Hepnarové jsem na tomto blogu psala již dvakrát. Po uvedení biografického filmu režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy, se o této mladé dívce začalo psát v médiích a zvedla se poptávka po knize Romana Cílka, která podrobně mapuje veřejnosti známá fakta Olžina života. 10. července 1973 dvaadvacetiletá Olga sedla za volant nákladního vozu a vjela na chodník plný lidí, zabila osm osob, převážně důchodového věku. „Takových potenciálních vrahů, jako jsem já, je víc, nemají ale odvahu to udělat. Chci, aby se projevil větší zájem o lidi mého druhu.“ (Olga Hepnarová u soudu). Paradoxem je, že zájem vzbuzuje Olga hlavně dnes, 43 let po tragické události, zatímco v době spáchání činu vyšel sotva jeden článek v Rudém právu.

Kniha je členěna do pěti kapitol. Sledujeme Olgu od dětství, včetně pobytů v dětské psychiatrické léčebně v Opařanech, po studium knihařiny, první neúspěšná zaměstnání a milostná vzplanutí, osamostatnění se, až po plánování a provedení samotného činu, nechybí ani rozbor soudních jednání, výslechy svědků a závěrečné zamyšlení. Autor vychází pouze z dochovaných faktů, zpovídá současníky Olgy, její kolegy z práce, sousedy, lékaře, psychiatry a psychology.

Nejautentičtěji působí doslovné přepisy dopisů a zápisků samotné Olgy, které dávají nahlédnout do duše nemocné dívky, která nenalezla pomoc u odborníků, tak si nakonec pomohla sama, tím nejhorším možným způsobem.

Autor se striktně drží pouze faktů, nic nepřibarvuje ani nedomýšlí. Z knihy tak místy promlouvá sama Olga. Její vidění světa ostře kontrastuje s výpověďmi lidí, kteří ji znali.

„Chovám se k lidem přezíravě, snad je to uráží, ale já jimi nepohrdám, ne… Já nenávidím lidi… Víte, zajímalo by mě, jaký asi bude můj vztah k nim později. Chtěla bych, aby pro mě lidi nebyli, aby mi byla lhostejná jejich slova, jejich úsměvy, jejich pohledy, jejich řeči. (…) Jsou vždycky ochotni někoho odsoudit. Zmrzačili mou duši. A proto je nenávidím.“ Olga Hepnarová (str. 29)

„Její problém spočíval podle mne v tom, že se nechávala odstrčit do kouta. Jako kdyby se raději obírala tím, jak trpí, než aby se uměla pořádně vzít za svá práva.“ Marta S. (str. 37)

Zajímavé jsou také četné přílohy knihy, které se skládají ze zamyšlení doc. JUDr. Heleny Válkové, CSc., spoluzakladatelky Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici, JUDr. Jiřiny Voňkové, CSc., sociální pracovnice a kriminoložky, která se s Olgou osobně setkala, grafologický rozbor Olžina písma od Mgr. Heleny Kolářové, numerologickou úvahu Jindřišky Ptáčkové, případ Olgy Hepnarové v zrcadle literárních ohlasů, anketu o případu Olgy Hepnarové, na kterou odpovídá básník, výtvarnice, malíř nebo fyzik, úvahu astrologa Petera Messanyho a další. Osobnost a činy Olgy Hepnarové tak čtenář uvidí z nepřeberného množství různých úhlů pohledu.

Názor si ale musí učinit každý sám. Tato kniha vám žádný nenutí, pouze předkládá úctyhodné množství informací, které dohromady tvoří mozaiku, jež napovídá, jak křehká je lidská duše nemocného mladého člověka a jak tragické důsledky může přinést zanedbání odborné péče o duševně nemocné.

O autorovi:

Roman Cílek (1937 v Českých Budějovicích) je český spisovatel, publicista, autor próz, reportáží, rozhlasových her a kriminálních příběhů. Je místopředsedou Klubu autorů literatury faktu a Uměleckého svazu autorů detektivní a dobrodružné literatury. Získal i řadu ocenění např. v mezinárodní soutěži o Cenu Egona Erwina Kische a Cenu Miroslava Ivanova. Některé jeho tituly vyšly i v zahraničí. Ve středu jeho zájmu jsou pohledy do zákulisí novodobých dějin a otázky zločinu a trestu (Zdroj: Databazeknih.cz).

Hodnocení: